Vyhledávání na skoky.net:
Dnes je 19.02.2019 - 08:40:16
Shrnutí MSJ: Co si vzít z výsledků Čechů?
30.1.2019 - 10:27 - komentáře - Michal Podrazil


Největší událost sezony týkající se mladých talentů je minulostí, v neděli skončilo juniorské mistrovství světa. Tuzemského fanouška budou vedle jmen vítězů zajímat především výsledky pěti českých reprezentantů a dvou reprezentantek. Pozitiva se však nehledají zrovna snadno...


Dívky nepropadly, kluci nepřekvapili
Již před začátkem šampionátu se dalo tušit, že lepších umístění dosáhnou ženy. Tento předpoklad zpětně potvrzuje i pohled na nejlepší výsledky napříč kategoriemi. Zdenka Pešatová brala v individuálu 15. příčku, zatímco Sebastian Kellermann se musel spokojit s 42. pozicí. Rozeberme si ovšem všechny výsledky ještě trochu detailněji.


Juniorky:
Dvojici Pešatová, Ptáčková, musíme považovat za mnohem zkušenější než celou českou ekipu jejich protějšků. Vždyť první zmiňovaná už třikrát bodovala ve Světovém poháru a druhá o sobě dala hlasitě znát třeba před půl rokem na letní Grand Prix v Hinterzartenu, kde v silné konkurenci obsadila parádní 21. místo.


Foto: Štěpánka Ptáčková (autor: Sabine Link)


Forma Ptáčkové navíc evidentně gradovala. Na posledních kláních před šampionátem dosahovala téměř totožných výsledků jako poměrně překvapivá mistryně, Ruska Anna Špyňova. Štěpánce ovšem můstek v Lahti od začátku příliš neseděl, a tak si nakonec domů odvezla 28. příčku.

U Pešatové se dalo jen stěží cokoliv predikovat. Vždyť od loňského juniorského mistrovství, na němž obsadila 34. místo, startovala vinou zranění pouze dvakrát. Ve Finsku se ovšem od začátku prezentovala velmi slušně a 15. příčka pro ni může být velkou motivací do dalších měsíců.

Vedle zlaté Špyňovy si další medaile rozebrala druhá Lidiia Jakovleva a třetí Lara Malsiner. V závodu družstev se radovaly Rusky, zatímco Češky do něj pochopitelně ve dvou nemohly nastoupit.


Junioři:
V porovnání s krajankami nasbírala pětice ve složení Vaverka, Kellermann, Holub, Selcer a Rýdl mnohem méně zkušeností. V Kontinentálním poháru se objevil doposud pouze čtvrtý zmíněný, na body si však ještě bude muset počkat. Kluci navíc mezi elitní třicítku nepronikají příliš často ani ve FIS Cupu.

Pozitiva se dají hledat ve vyrovnanosti. 42. Kellermanna, 44. Rýdla a 45. Holuba dělilo v závodě pouhých 7 desetin. Bohužel se však jednalo o pozice v poli poražených. O něco více pak zaostal teprve patnáctiletý Vaverka, jenž se rozloučil s 56. místem. V týmových kláních totiž dostali přednost jeho kolegové.

Z titulu juniorského šampiona se radoval Thomas Aasen Markenk, kterého následoval stříbrný Luca Roth a bronzový Sergej Tkačenko, který si tak bezpochyby zajistil pozici největší kazašské naděje nadcházejících let. Nakonec, obdobný úspěch tamní skok ani náhodou nepamatuje.


Družstva
Naši mladíci si náladu nezlepšili ani v týmových kláních. V soutěži mužů obsadili 11. příčku, když za sebou nechali pouze Itálii, USA a Kazachstán. V mixu se pak čtveřice Ptáčková, Kellermann, Pešatová, Selcer, ocitla jen těsně před Kazachy na 10. místě. Ještě hůř si vedly 12. Spojené státy a 13. Finsko.


Výsledky jsou alarmující
Češi bohužel navázali na nepodařené vystoupení z loňska, kdy se žádný z nich nedostal výš než 38. Dušan Doležel. Musíme se tedy smířit s faktem, že nastupující generace zatím ve své kategorii nezachytla výkonnost těch nejlepších.

Generační obměna je pro nás doposud velkým problémem. Po konci Jakuba Jandy, Jana Matury či Antonína Hájka nastala dokonce tak značná krize, že už na Světový pohár můžeme posílat pouze tři závodníky. Jinak jasně nevýraznou sezonu naštěstí zachraňuje Roman Koudelka, kterému nesmírně prospěly změny ve vedení svazu. Nezbývá než doufat, že se podobným směrem vydají i jeho reprezentační kolegové a začnou zase pravidelněji bodovat.

Mírné utěšení nám nabídla alespoň děvčata, která znovu potvrdila svůj potenciál. Otázkou však zůstává, do jak značné míry jej v našich stále ne zcela ideálních podmínkách dokážou naplnit.


Po fantastických letech přišel útlum i u sdruženářů
Od roku 2016 jsme si s radostí zvykli na přísun cenných kovů ve vedlejší disciplíně – severské kombinaci. Na výčet úspěchů od té doby se dívá opravdu skvěle!

2016:
Zlato – Tomáš Portyk (sprint)
4. místo – Lukáš Daněk (sprint)
4. místo – družstva
10. místo – Ondřej Pažout (sprint)

2017:
Bronz – družstva
4. místo – Lukáš Daněk (10 km)
6. místo – Ondřej Pažout (10 km)
6. místo – Ondřej Pažout (10 km)

2018:
Zlato – Ondřej Pažout (10 km)
Bronz – Jan Vytrval (sprint)
4. místo – družstva
5. místo – Jan Vytrval (10 km)
6. místo – Ondřej Pažout (sprint)


Foto: Tomáš Portyk (34) na čele skupiny s Lukášem Daňkem (36) a Rakušanem Dagnem (35) (zdroj: Tomáš Portyk)


2019
S odchodem historicky nejúspěšnější generace však musel nastat pád. Přibrzdit jej měl David Zemek, ve sprintu se mu však příliš nevydařil skok, a tak obsadil 24. pozici. V závodu na 10 km už se po skoku pohyboval mnohem výš, řada komplikací a neuvěřitelně smolných událostí mu však znemožnila bojovat o umístění v TOP 10.

V družstvech obsadila čtveřice ve složení Petr Šablatura, Jan Šimek, David Zemek, Lukáš Kohlberger 11. příčku a za sebou nechala pouze celky Ukrajiny a Polska. Letos si navíc poprvé zazávodily i juniorky – jediná Češka ve startovním poli, Simona Weinlichová, skončila 26.


Ideální formou se však nemůže chlubit ani naše áčko. A v čem tkví problém, se zdá být na první pohled zcela jasné. Řeč je o absenci jakýchkoliv funkčních můstků. Tento deficit se pak projevuje nejen na nevýrazných výkonech juniorů, ale také například tím, že dříve špičkový skokan Tomáš Portyk nyní musí zachraňovat výsledky spíše v běhu. V dřívějších letech patřil na můstku mezi kombiňáky do elitní desítky, v letošní sezoně se tam však vešel pouze jednou – díky čemuž si také vyjel kariérní maximum v podobě 4. místa. Jinak se však po prvním kole pohybuje převážně ve třetí až čtvrté desítce.


Závěrem
Dalo se čekat, že po letech temna, kdy se českému skoku spíše škodilo, než pomáhalo, bude trvat proces nápravy poměrně dlouho. Nám nyní nezbývá než čekat a fandit, aby se díry zalátaly co možná nejdříve a nejprecizněji, aby se země Jiřího Rašky zase zařadila mezi nebezpečné soupeře pro nejsilnější státy.

Michal Podrazil




Komentáře ke zprávě: