Vyhledávání na skoky.net:
Dnes je 16.12.2018 - 12:41:16
Třikrát a dost? Janne Ahonen znovu ukončil kariéru...
12.11.2018 - 19:38 - skokani - Jan Štěrba


Kromě Noriakiho Kasaie a donedávno také Jakuba Jandy byl ve skocích na lyžích symbolem dlouhověkosti finský matador Janne Ahonen. Skokan s přezdívkou "maska" kvůli svému takřka neměnnému výrazu se přitom ke skokům na lyžích již dvakrát vracel ze sportovního důchodu. Ač ještě v dějišti letošních olympijských her tvrdil, že za čtyři roky si chce zazávodit se synem, necelý měsíc před startem zimní sezony oznámil tentokrát prý definitivní ukončení své sportovní kariéry. Tento článek se zaměří zejména na okolnosti jeho minulých konců a návratů, které rozhodně nebyly bez zajímavosti.


2008 - konec takřka na vrcholu
První konec Ahonenovy kariéry proběhl v tehdejší době v poměrně standardním věku třiceti let a po sezoně, která byla pro Ahonena poměrně úspěšná. Zlatým hřebem jeho zimy 2007/2008 byl zejména jeho pátý triumf v prestižním Turné čtyř můstků, ve kterém v netradičním dvojzávodě v Bischofshofenu doslova vyrval z rukou primát Gregoru Schlierenzauerovi a jako první skokan v dějinách dosáhl na pětinásobný triumf. Dařilo se mu také ve Světovém poháru, kde triumfoval hned čtyřikrát, z toho jednou na svém neoblíbeném můstku v Kuopiu. V celkové klasifikaci SP skončil třetí a k bronzu dopomohl rovněž finskému družstvu na MS v letech, které se konalo v německém Oberstdorfu. S kariérou se napoprvé rozloučil pátým místem v rámci planického finále a oficiálním důvodem konce byla chybějící motivace a rovněž chuť skončit na vrcholu.

Ahonen se na můstek vrátil hned za pár měsíců na svém domácím kopci v Lahti, kde na středním můstku vystrojil pro pozvané rozlučku v pravé letní finské atmosféře. Mezi pozvanými byli nejen tehdejší hvězdy Malysz, Morgenstern, Ljokelsoy či Hautamäki, ale také kariéru již ukončivší Goldberger, Kantee, Widhölzl či Janneho bratr Pasi. Ahonen dle očekávání zvítězil před druhým Malyszem a třetím Georgem Späthem z Německa, jenž měl záhy prožít svůj poslední záchvěv formy.


2009 - návrat číslo jedna plný naděje
Ahonenova odluka s formulí jedna na sněhu však netrvala příliš dlouho. Již v březnu roku 2009 finská legenda ohlásila návrat na můstky hnaný především touhou olympijského úspěchu v podobě cenného kovu. Zprvu vše vypadalo slibně - Ahonenova forma gradovala ze třetí desítky postupně až na závěr té první a v úvodním závodě Turné v Oberstdorfu se dokonce prosadil až na druhé místo. Na stupních vítězů stál rovněž v Innsbrucku a Bischofshofenu a v celkovém pořadí Turné zaostal pouze za Andreasem Koflerem, útok na olympijské medaile se tudíž zdál reálný. Také v dalších závodech se pohyboval v elitní desítce, ten pravý test ale přišel až v kanadském Vancouveru, dějišti Olympijských her roku 2010.

V kanadské divočině sice Ahonen skákal kvalitně, na trio Ammann-Schlierenzauer-Malysz ale byli v areálu ve Whistleru všichni krátcí. V té době dvaatřicetiletý Fin to bolestně poznal hned na středním můstku, kde si připsal své již třetí olympijské čtvrté místo. Měly ale přijít daleko horší časy. Zkušební kolo před závodem na velkém můstku skončilo pro finského borce malou tragédií - těsně před veledůležitou soutěží totiž upadl a závod samotný po prvním skoku, kterým si vysloužil průběžnou šestnáctou pozici, vzdal, čímž pro něj olympijské hry skončily. Po nich ještě zkusil štěstí doma v Lahti a také na MS v letech na lyžích v Planici, v obou případech ale zaznamenal jen sedmadvacáté místo.

Sezona 2010/2011 už žádné vetší úspěchy nepřinesla, za zmínku stojí snad jen pátá pozice ve větrném a jednokolovém novoročním závodě v Ga-Pa. Výkon to byl vpravdě ojedinělý, jinak dosáhl legendární Fin jen na dvacátou pozici, kterou pro sebe uzmul hned třikrát, z čehož jednou v rámci Mistrovství světa v Oslu, ze kterého ale podobně jako z Vancouveru odjel bez medaile. I to, spolu s nutností vynakládat stále větší tréninkové úsilí, zřejmě rozhodlo o již druhém ukončení kariéry, které se tentokrát obešlo bez fanfár. Dějištěm obnovené derniéry bylo znovu Lahti, nyní již ale v rámci závodu SP, ve kterém Ahonen skončil až 34. a do finále se nepodíval.


2013 - druhý návrat ve znamení bídy
Tímto ale Ahonenův skokanský příběh zdaleka neskončil. Skokan žijící v Hollole totiž tečku za svou kariérou i napodruhé odmítl a v lednu roku 2013 oznámil plnohodnotný návrat, který se konal ještě téhož léta v rámci letní GP. Začátek vypadal opět nadějně - sedmé místo v Hinterzartenu, šesté v Einsiedelnu a zejména bronzová příčka při generálce v Klingenthalu dávaly tušit, že finské skoky opět našly svého tahouna. Ještě i začátek nadcházející zimní sezony byl solidní - v Lillehammeru skončil třináctý a devátý, v Neustadtu se dokonce prosadil až páté místo. Poté však následoval ústup do druhé a posléze dokonce až do třetí desítky, ze které se nedostal ani během OH v Soči (29. a 22. místo). Sezonu opět ukončil ve svém oblíbeném Lahti se ziskem pouhých 176 bodů, což sice byl pokrok oproti jeho poslední sezoně, i tak to ale byl druhý nejhorší ročník vyjma jeho debutantské zimy.

To Ahonen ještě netušil, že ke stobodové hranici se v žebříčku SP už ani nepřiblíží... Na můstcích sice prožil i celý následující olympijský cyklus, body už ale rozhodně nebyly pravidlem. V sezoně 2014/2015 alespoň ještě v Kuopiu nakoukl do elitní dvacítky a na MS ve Falunu 2015 bral 15. a 19. místo, v SP však celkově získal pouhopouhých 29 bodů a na start v posledním závodě v Planici určeném pro elitní třicítku celkového hodnocení mohl zapomenout. O něj se už ani nesnažil v letech následujících, kdy si starty spíše vybíral a na body se prosazoval jen sporadicky. Poslední dva (bohužel nikoli výsledkové) vrcholy kariéry prožil v letech 2017 a 2018, kdy se účastnil domácího MS v Lahti a OH v Pchjongčchangu. Nejlepším výsledkem z obou těchto podniků však bylo až 23. místo a nad Ahonenovou kariérou se v tichosti a pomalém zapomnění začala zavírat voda. Poslední body do klasifikace SP si kdysi daleko létající Fin zapsal v únoru 2017 v Oberstdorfu.


2018 - definitivní tečka?
O osudu Janneho Ahonena po změně šéftrenéra finského skoku se spekulovalo již od konce loňské zimy. Jméno Ahonen nejprve nefigurovalo v žádném z národních týmů, nový finský trenér Lauri Hakola navíc potvrdil, že Ahonen se od března na můstku neobjevil. Nakonec vše dospělo k nevyhnutelnému říjnovému oznámení konce, Ahonen však dle svých slov chce skákat dál, již ale ne na té nejvyšší úrovni... Jeho další kroky se budou točit kolem tréninku jeho syna Mica, který již pomalu nakukuje mezi dospělé a také kombinéz, které části finského celku šije už dvě sezony. Ahonen si také dozajista najde čas na své oblíbené závody dragsterů. Poslední sezony se sice jedné z největších skokanských hvězd v dějinách již nepovedly, jeho šestatřicet triumfů v závodech SP, pět trofejí pro vítěze Turné čtyř můstků, či několikanásobné tituly individuálního i týmového mistra světa Ahonenovi již nikdo nevezme.


Je toto již definitivně poslední kapitola pořádného skokanského eposu, nebo přece jen přibude další? O tom nás přesvědčí následující měsíce, v polské Wisle o nadcházejícím víkendu však již jméno ani postavu Janneho Ahonena nespatříme...


Zdroje: fis-ski.com, skijumping.pl, yle.fi


Foto: Janne Ahonen (autor: Andrej Kukumberg)

Jan Štěrba




Komentáře ke zprávě: