Vyhledávání na skoky.net:
Dnes je 20.09.2018 - 11:39:26
Očima lídra projektu „Na Mamuta“: Český tým prožil nejhorší sezonu v historii
25.3.2018 - 21:31 - komentáře - Jan Štěrba


Česká reprezentace má za sebou děsivé období. Tím myslím právě skončenou olympijskou sezonu, v níž se nikdo neprobil v individuálních kláních ani jednou do TOP 10. V níž jsme v týmových závodech dokázali postoupit do druhého kola jen jednou z pěti pokusů, když za námi v Zakopanem zaostali Rusové a Kazaši. Pojďme si porovnat poslední měsíce s nejhoršími lety v historii a zamyslet se nad problémy, které za trápením mohou stát.

Světový pohár se ve skocích na lyžích pořádá od roku 1979. Ve snaze najít ještě horší výsledky českých či československých závodníků než letos jsem ovšem tvrdě narazil.

1979/1980
Jako jedna z nejhorší sezon zdánlivě vypadá hned ta první. Tehdy skončil celkově nejlépe 45. Ján Tánczos o jeden bod před 48. Leošem Škodou. Klíčovým důvodem ale byla častá neúčast na závodech - nejvíce startů měl právě druhý zmíněný (9 z 25 možných). Na body (TOP 15) i tak dosáhlo hned 9 československých skokanů a Tánczos si dokonce připsal jedny stupně vítězů (3. místo).


Foto: Leoš Škoda


Pominu-li současnost, nejtěžší období prožívala česká reprezentace na přelomu tisíciletí. Jednalo se především o ročníky 2001/2002 a 2003/2004. Tehdy jsme v pořadí národů brali až 13., respektive 12. příčku a v jednom případě se dívali na záda dokonce Švédům.

2001/2002
S českým týmem se před olympijskou sezonou rozloučil Jakub Hlava (bratr Lukáše), takže jsme se v Utahu museli spoléhat mj. na teprve sedmnáctiletého Jana Mazocha či Jana Maturu, jenž se do té doby věnoval severské kombinaci. Vzešlo z toho předposlední 12. místo v týmovém klání se ztrátou téměř 80 bodů na 8. Koreu.

V hodnocení SP stál nejvýše 39. Janda se 141 body, jehož nejlepším dílčím výsledkem byla 9. pozice. V pořadí národů jsme s 265 body obsadili 13. příčku s nevelkou ztrátou na 12. Itálii a 11. USA.

2003/2004
Po skvělém létu Jakuba Jandy (nejlépe 4. ve Val di Fiemme) se očekávalo, že se v podobném duchu ponese i zima. Opak byl však skutečností. Janda sice ještě začal dobře (19. a 28. v Kuusamu), pak ale následoval strmý pád. Na turné postoupil pouze dvakrát do závodu a nejlepším Čechem se tam stal 51. Matura.

Alespoň částečná náprava se povedla na Severském turné. Tam se Jakubovi podařilo 4x bodovat, z čehož vyplynulo pohledné 17. místo.

Ve světovém poháru mu nakonec se ziskem 79 bodů náležela 39. pozice. 51. skončil Jan Matura (32 b.) a 74. Jan Mazoch (3 b.). V hodnocení národů nám patřila 12. příčka – 2 body za 11. Ruskem a 23 bodů za 10. Švédskem. Tehdejší švédský trenér Vasja Bajc záhy putoval do českého týmu, kde nastartoval raketový vzestup Jakuba Jandy směrem k jeho největším úspěchům.


Foto: Jakub Janda s Vasjou Bajcem (zdroj: www.skijumping.pl)

2017/2018
Přesuneme-li se do současnosti, jen stěží můžeme najít nějaká pozitiva. Vyzdvihnout můžeme asi jedině léto Romana Koudelky (4 starty; 2 třetí a dvě šestá místa). V zimě ovšem nahlédl jen jednou do TOP 20, když v Zakopanem obsadil 20. příčku. Na ZOH se předvedl z Čechů nejlépe, když bral dvě 25. místa. Vzhledem k tomu, že ale ještě v listopadu chtěl bojovat o cenný olympijský kov, musíme mluvit o nenaplnění očekávání.

Roli jedničky tak trochu nečekaně plnil Čestmír Kožíšek, jenž se k áčku připojil až na Turné 4 můstků, kde také jako jediný svěřenec Richarda Schallerta 4x postoupil z kvalifikace. Na body si však musel počkat až do Bad Mittendorfu, kde v podobě 13. pozice zaznamenal nejlepší český výsledek. O týden později ovšem propadl na MS v letech na lyžích, kde se nedostal ani do závodu. Náladu si před ZOH zlepšil (podobně jako celý tým) v Zakopanem, kde 21. místem bodoval podruhé a naposledy.

Shrnutí


Junioři
Náladu tuzemskému fanouškovi jistě nezlepší ani pomyšlení na trápení mladíků. Ti na juniorském šampionátu nedokázali v žádném měření sil projít sítem prvního kola a ani jindy se jim příliš nevedlo.

Shrnutí


Ženy
A aby nebylo negativ málo, pozastavme se i u žen, které si shodou okolností prožily bezpochyby nejhorší sezonu v historii.

2013/2014
Nejdříve zavzpomínejme na nejlepší časy. Češky se tehdy připravovaly pod vedením zkušeného slovinského kouče Matjaže Triplata. Michaela Doleželová se pod jeho vedením dočkala nejlepšího českého výsledku v historii (11. příčka), k níž přidala ještě několik umístění okolo dvacítky. Velký růst byl pozorovatelný také u tehdy šestnáctileté Barbory Blažkové, jež se dostala dokonce na body (24. v Hinzenbachu). V součtu holky získaly 119 bodů, i přesto svaz rozhodl, že Triplat je pro nás zbytečně drahý a stejné výsledky dosáhneme i pod vedením jiných trenérů.

2014/2015, 2015/2016, 2016/2017, 2017/2018
Jaká je však skutečnost? Opravdu byl pro náš tým a skok na lyžích Matjaž Triplat natolik zbytečný, že byl propuštěn ještě před koncem sezony 2013/14? Odpověď nám dávají čísla. V posledních 4 letech Češky vybojovaly v součtu 34 bodů - tedy přesně 3,5x méně než za jediný rok ve spolupráci se zmíněným Slovincem… Inu, čert vem výsledy, hlavně, že jsme ušetřili! No ne? :)

2017/2018 - shrnutí


Okolnosti
Když po zpackaných měsících přišel i olympijský nezdar, začaly se vynořovat nespokojené ohlasy z úst českých závodníků. V čem všem můžeme hledat souvislosti s letošními útrapami?

Nedostatků existuje nesmírně mnoho. Stačí se podívat na helmy, které jsou celému skokanskému světu pro smích. Sám Roman Koudelka naříkal, že mu rozhodně na psychice nepřidalo, když mu denně chodilo několik zpráv obsahujících níže uvedenou fotografii:


Foto: Roman Koudelka (zdroj: Facebook: The other side of ski jumping)

Svaz sice naše reprezentanty ujišťoval, že jsou helmy testovány a vychází jako nejlepší možné. Stačí se však zamyslet, kolik peněz do vývoje sypou velmoci jako Norsko, Německo, Rakousko, Polsko či Slovinsko a uvědomit si, že žádný jejich závodník s nimi neskáče. A aby taky skákal – vždyť se jedná o helmy na sjezdové lyžování za pár Korun…

Jak Koudelka prozradil v rozhovoru pro www.isport.blesk.cz, na začátku sezony měl dostat 440 000 Korun na olympijskou přípravu. Od svazu ovšem vyinkasoval pouhých sto tisíc – zbytek peněz byl použit na nákup kombinéz pro zbytek týmu. Otázkou tak zůstává, v čem by kluci skákali, nebýt olympijské dotace…

Roman po vydařeném létu neprotestoval, protože věřil, že si peníze brzo vyskáče. Za prize money (či původní dotaci) si mohl koupit třeba novou helmu – vždyť už si nakonec jednou sám ze svého uhradil 200 000 Kč na kvalitní trénink, kterého by se mu jinak v našich končinách nedostalo.

Jako další překážku musíme označit katastrofální stav skokanských areálů v Česku, které se převážně rozpadají – čest výjimkám! Jezdit za tréninkem do zahraničí si ovšem nemůžeme dovolit, stačí si připomenout finanční realitu z předminulé sezony a přiznat si, že se rozhodně nic nějak výrazně nezlepšilo (dost možná naopak ještě zhoršilo – jestli je to tedy vůbec možné)…



Kompletní rozbor tehdejší situace zde.

Přiznejme si, kluci si nemohou dovolit „jen tak“ cestovat, když v současnosti nemáme ani na výplaty pro kouče Schallerta. Rakouský trenér i přes bídné podmínky a absenci příjmu už dříve konstatoval, že se s tím musí smířit, a že mu jde jenom o to, aby se klukům dařilo, neboť jeho plat pro něj v danou chvíli není prioritou. Za tento přístup mu musíme být neskutečně vděčni a popřát mu do dalších let mnoho štěstí, protože v našich službách už pravděpodobně pokračovat nebude.


Foto: Richard Schallert (vlevo) (zdroj: Katarzyna Sluzewska)

Odchod dalších trenérů
Po předminulé zimě opustilo český tým mj. duo Radek Žídek, Michal Doležal. První zmiňovaný se stal koučem polského béčka, ten druhý se stará stejně jako kdysi u nás o vybavení závodníků. Již výše jsem připomínal také vyhozeného trenéra Matjaže Triplata, pod jehož vedením naše reprezentantky získaly během pár měsíců více bodů než v celé historii ženského světového poháru dohromady. Uvidíme, jestli si to nenamíří kromě Richieho Schallerta jinam ještě někdo jiný. Protože, co si budeme povídat, nikdo u nás zadarmo pro potěšení dua Jozífek & Škoda pracovat nebude…

Při přihlédnutí na všechny okolnosti a problémy (jichž je ještě mnohem, mnohem více, než jsme si zmínili v našem krátkém výčtu…) se nabízí otázka, jak je možné, že to všechno může vedení přežít. Odpověď nám může dát další archivní článek z před 2 let:
Jozífkův recept na získávání hlasů: Zakládá si „umělé“ kluby.

Osobně si nedovolím predikovat, čeho se dočkáme v příštích letech. S jistotou ale mohu prohlásit, že za podprůměrné výsledky nemůžeme kritizovat naše reprezentanty, kteří přípravě věnují maximum a mají obrovský potenciál. Nezbývá než doufat, že jej budou brzy moci i náležitě rozvinout. Za celoživotní úsilí by si to zasloužili!

Autor článku: Michal Podrazil

Hlavní foto: Jana Mrákotová (autor: Konstanze Schneider)

Jan Štěrba




Komentáře ke zprávě: