Vyhledávání na skoky.net:
Dnes je 13.12.2017 - 13:57:41
Borek Sedlák: „Se svou prací jsem naprosto spokojený“
13.3.2017 - 22:07 - zajímavosti - Jan Štěrba


Dost možná jediným Čechem, který se letos zúčastnil všech štací SP, je Borek Sedlák. Z pozice asistenta ředitele závodů SP mu koneckonců ani nic jiného nezbývá. Se svou prací je ale vrcholně spokojen. Právě o jeho momentální činnosti, ale i o situaci v současném skoku na lyžích a plánech do budoucna jsme si s bývalým českým reprezentantem popovídali během víkendu v Oslu. Srdečně vás zveme ke čtení!


V letošní sezoně zatím panují spíš dobré podmínky, jaký však byl pro tebe ten nejtěžší moment?
Zatím jsme v letošní sezoně měli opravdu štěstí, ještě tedy musím zaťukat na zuby, protože zejména větrné podmínky nám přály, takže závody proběhly bez větších problémů. Někde jsme měli závody jenom na jedno kolo, to se stává, ale dá se říct, že jsme dokončili všechny závody, které jsme započali, takže já jsem se sezonou zatím velmi spokojený. Nejtěžší moment byl zatím určitě závod v Innsbrucku. Bohužel, na Turné čtyř můstků se počítá každý skok a není to individuální závod jako SP, tam nám opravdu počasí nepřálo, ale to byl jeden takový moment v sezoně, který bych asi vyzdvihl. Nebyla to moc procházka růžovým sadem, ale jsme skoky na lyžích, venkovní sport, takže i takové situace přicházejí.


Po postech kontrolora vybavení a asistenta ředitele závodu v SP žen jsi už ve své třetí funkci, která ti nejvíce vyhovovala či vyhovuje?
Musím říct, že mě bavily všechny ty funkce. Co se týče kombinéz, tak člověk má daná pravidla, která jsou striktní a neměnná, takže na základě těch pravidel je daleko jednodušší nějak pokračovat v práci, pokud je někdo mimo pravidla, tak je okamžitě diskvalifikován, je to jednoduché a ten člověk to vidí. Co se týče této práce, tak když člověk hlídá vítr, podmínky se mění každou sekundu. Takže v některých situacích je těžké někomu vysvětlit, proč jsem ho pustil do nájezdové stopy nebo ne. Co se týče holek, dnes jsem se bavil s Miranem, který je u holek jakýmsi způsobem spokojený, cítí tam méně tlaku, nemá tolik ježdění a závodů. U holek je to samozřejmě stejná práce, ale musím to říct znovu, tahle sezona je pro mě náročná po stránce cestování a po stránce psychické, protože tlak je daleko větší, než u holek.


Během RAW Air jsme zatím viděli hodně diskvalifikací, nastaly nějaké změny při kontrolách?
Vůbec nevím, byl jsem už dotázaný pár trenéry, ale nevím, co se stalo. Já přijímám tu informaci od Seppa (Gratzera, kontrolora vybavení, pozn. red.), máme komunikaci mezi sebou a Walterem, takže pokaždé, když jsem slyšel Seppa, že mi volá na vysílačce, tak jsem věděl, že je s jednotlivými závodníky něco špatně. A když mi zavolal poosmé, tak jsem taky měl pocit, že to je trošku častější než rekord. Sedmkrát to přišlo od Seppa, jednou od Mortena Solema, který byl na kontrole dole, kde diskvalifikoval jednoho norského závodníka, ale Sepp měl seshora opravdu hodně diskvalifikací. Myslím si, že jsme hodně blízko rekordu.


Co vše máš vlastně během závodu na starosti?
Prioritou mé práce je hlídání větrných podmínek a větrného koridoru, všech ukazatelů směru větru, takže pokud fouká víc než 4m/s, nejsem schopen zmáčknout ten pomyslný „čudlík“, startovní proces nelze nastartovat a systém je bloknutý. Dále mám přímou komunikaci s televizí, takže se ještě snažím dodržet časový harmonogram televize, stejně tak čekám na televizi, abych od nich dostal povolení, že můžu vůbec začít se závodem. Dále jsem v kontaktu se startérem, který mi dává informace, o tom, kdo je další na startu. V případě, že se něco stane, přijímám první informaci od něj.

Podobně když měníme nájezd, tak mu zase dávám první informaci já. Dále komunikuji s jury, dva členové jury stojí vedle mě a třetí člen je na odrazové hraně s trenéry. Pak jsem v kontaktu se Swiss Timingem, což je firma, která má na starosti měření veškerých rychlostí větru, závodníků a délky. Jednou se mi při závodě najednou sešlo pět vysílaček, s kterýma jsem musel komunikovat, protože samozřejmě další komunikace je s Walterem a Seppem, takže někdy to jsou opravdu vypjaté situace...


Kdo rozhoduje o věcech zásadních pro průběh závodu – například změny nájezdu, nebo časové posuny?
To určuje jury, já můžu být nápomocný jury, když se mě zeptají na můj názor. Buď přerušení, nebo posunutí závodu, nebo právě rozhodnutí o lavičce. Málokdy se mě zeptají, ale jsme takříkajíc na stejné lodi, takže oni by to se mnou měli trochu komunikovat, ale stejně to hlavní rozhodnutí dělá technický delegát, asistent technického delegáta a ředitel závodu. Tihle lidé určují výšku nájezdu.


Jaká je v tom všem role Waltera Hofera?
Walter Hofer víceméně poslouchá tuto diskuzi jury, a pokud se mu něco nezdá, tak do ní může vstoupit. Ale jinak má jury volné ruce, takže dělá všechna rozhodnutí a jen v případě, že by něco bylo hodně špatně nebo se hodně nezdálo Walterovi, tak na to Walter může poukázat. Ale jinak je Walter jakýmsi pozorovatelem průběhu závodu.


V televizi při všech rozhodnutích jury vidíme vždy shodu, dochází někdy i k neshodám?
Může se stát, ale většinou technický delegát stojí s šéfem závodu, takže většinou je to rozhodnutí na základě těchto dvou lidí. Takže pak je na asistentovi technického delegáta, jestli souhlasí nebo nesouhlasí. Ale třeba v Koreji se stalo, že rozhodnutí bylo na šéfovi závodu, což byl Korejec (většinou je to domácí).


Ve skocích se s nájezdem hýbe poměrně rychle, zatímco v severské kombinaci se déle čeká, je to teď nějaký trend?
Nevím, jestli je to trend u sdruženářů, já se taky snažím sledovat severskou kombinaci. Ale co se týče nás, my se snažíme reagovat a řekněme dvě minuty čekat, co se stane a potom nějakým způsobem zareagovat. Je to hodně individuální, záleží na konkrétním technickém delegátovi a na jury. Když vidíme, že ta tendence větru je dočasná, tak je lepší minutu dvě počkat. Když vidíme, třeba po setmění, že jde vítr víc do zadního větru, že jsme mimo koridor a už se nejspíš nebude vracet zpátky, tak je lepší sáhnout po změně lavičky. Ale jak říkám, je to individuální a v této situaci třeba přichází otázka z jury na mě, jak to vidím. Je to jako každé rozhodnutí v životě člověka, dvě tři minuty potom víte, jestli bylo správné nebo špatné. Ale vždy se jury snaží reagovat v rámci bezpečnosti závodníka, v rámci bezpečnosti celého závodu, takže nikdy nejedná v neprospěch samotné férovosti či bezpečí závodníků.


Posuzuje se to tedy i podle konkrétních skokanů či můstků?
Ano, to záleží taky na jednotlivých skocích, protože tady například víte, že Forfang skáče dobře, takže když vidíte, že Forfang skočil daleko s dobrými podmínkami, tak můžete pokračovat v závodě, pokud by některý ze slabších závodníků skočil v průměrných podmínkách hodně daleko, tak je to jasný signál k tomu, aby se změnil nájezd. Takže je to taky o citlivosti té jury, oni musí předvídat dopředu a v případě, že silný závodník čeká na svůj skok a podmínky se změní do dobrého protivětru, tak můžou reagovat i v této chvíli tím, že sníží nájezd.


Takže těch faktorů je opravdu hodně…
Ano, určitě, a někdy musíte reagovat třeba i na to, jak je upravený můstek. Můžete mít počasí jako v pátek v Oslu, bylo osm stupňů a dopad byl trošku měkčí a docela to vedlo. V průběhu kvalifikace už bylo kolem nuly a lyže moc nevedly, takže bylo taky asi těžší ten skok ustát.


Zažil jsi hodně rychlý postup v rámci FIS, jak se ti to povedlo?
Já jsem se tři roky zpátky po neúčasti na OH a MSL v Harrachově rozhodl, že ukončím kariéru. Donutilo mě k tomu několik faktorů, to rozhodnutí pro mě bylo celkem jasné a lehké. V rámci toho, že jsem pětadvacet let skákal a pohyboval se na můstcích, z toho možná deset let v SP, jsem se snažil oslovit pár lidí, které jsem za těch deset let znal, jeden z nich byl i Walter Hofer. Takže jsem tyto lidi obeslal e-mailem a velkým překvapením bylo, že Walter Hofer byl první, kdo odpověděl na můj dotaz, a zrovna v tu dobu (bylo to necílené, ale dobře naplánované, načasované) hledali vhodnou osobu pro pozici asistenta ředitele závodu pro ženský skok. Takže Walter Hofer mi nabídl schůzku v Harrachově během MS v letech 2014, tam jsme si spolu sedli a během dvou tří minut mi vysvětlil, co by se ode mě čekalo, jestli mám zájem nebo ne. Já jsem bylo samozřejmě z této nabídky nadšený a okamžitě jsem souhlasil, plácli jsme si a od začátku sezony 2014/2015 jsem začal pracovat v ženském skoku.


Nedlouho po tobě nastoupili i bývalí skokani Michael Neumayer a Morten Solem, je lepší tam mít někoho, proti komu jsi závodil?
Určitě, já jsem rád za tyhle dva mladé kluky. Tím neříkám nic proti starší generaci, která tam je, oni jsou zkušení a my se od nich učíme. Pohybují se v tom Světovém nebo Kontinentálním poháru řekněme dvacet třicet let, například Horst Tielmann (koordinátor závodů COC, pozn. red. je výborný člověk, výborný učitel, takže jde o to kolikrát raději nic neříkat a ptát se, dostat zpětnou vazbu od těchto lidí, protože kdo může být lepší učitel než oni, kteří mají tolik zkušeností.


Walter Hofer by měl za tři roky ve funkci skončit, nelákala by tě i jeho pozice?
Musím říct, že jsem o tom zatím vůbec nepřemýšlel, protože jak říkám, Walter Hofer je ikona skoku na lyžích. Má tolik zkušeností, že pokud by tam zůstal dalších pět let, je to jen ku prospěchu skoku, protože každý člověk může vidět, jakou změnou a růstem ten skok na lyžích prošel v posledních dvaceti letech. Já osobně budu jen rád, když tam Walter bude ještě nějaký čas, abychom se od něj všichni mohli učit. A kdo přijde další po Walterovi, to je otázka a já si samozřejmě nedělám ambice. Pro mě je to, co teď dělám za práci, naprosto neuvěřitelné. Před třemi lety bych si to nedokázal ani představit, takže jsem spokojený s věcmi tak, jak v tuto dobu jsou, a uvidíme, co bude za tři nebo pět let.


K pokroku sice došlo, nastal však útlum pro menší skokanské země, dá se s tím něco dělat?
Je to těžké, to asi není otázka úplně pro mě. Ale pokaždé, když vidím novou vlaječku v popředí výsledkových listin, tak já osobně z toho mám radost. Měl jsem radost i z Finska, které skončilo na šestém místě na MS, což by rok dva zpátky bylo nemyslitelné. Takže je to otázka asi pro někoho trošku jiného než pro mě, ale já jsem totálně otevřený tomu, aby bylo víc národů v závodech, aby skákalo přinejmenším 12 týmů, které jsme měli v sobotu v závodě a aby se i ostatní stali trošku víc konkurenceschopní těm větším týmům.


Tvá práce zahrnuje hodně cestování, kam se vracíš nejraději?
Samozřejmě Turné čtyř můstků, to je něco speciálního a závody v Polsku, to je naprosto neuvěřitelné. Ti lidé tam a fanoušci, to jsou místa, která mám hrozně rád. Minulý rok byl neskutečný závod v Planici, takže tam se už taky těším a to i proto, že je to poslední závod. Po sezoně přijde jakýsi relax, takže se nemůžu dočkat, až spustím posledního závodníka, on bezpečně přistane, zastaví, naběhne jeho skóre a já budu vědět, že to byl poslední závodník na další přibližně čtyři měsíce. Takže na to se těším moc.


Jaký je tvůj názor na dění v českém skoku?
Je to trochu boj, ze začátku sezony to vypadalo super s těmi mladíky – Viktor Polášek, Vojta Štursa a Tomáš Vančura udělali v posledním roce velký progres, Viktor je MSJ, takže příslib pro budoucnost velký. Stejně tak Vančura, který je na vysoké úrovni, tuhle sezonu tedy jen v COC. Vojta Štursa byl v této sezoně výborný i v top desítce v SP, ale možná právě nezkušenost těchto závodníků si vezme nějaký čas, musí získat trochu víc zkušeností a věřím, že na základě těchto tří závodníků a Romana Koudelky postaví ČR silný tým a bude moct útočit i na těch top pět týmů.


Jelikož jsme v Norsku, nabízí se otázka na RAW Air. Co na nově vzniklý turnaj říkáš?
Já se hodně těším, ale bude to hodně náročné. Náročné nejen pro mě, ale zejména pro ty nejdůležitější lidi na můstku, tj. pro závodníky. Doufám, že všechno proběhne v pořádku, že nebudeme mít žádné trable s počasím a závodníci si tenhle nový formát užijí, my uvidíme krásné skoky a lety ve Vikersundu a ten nejlepší na konci vyhraje.


A který z těch norských můstků je tvůj nejoblíbenější?
Lillehammer je mi nejbližší z pozice toho, že jsem tam byl několikrát, v Oslu jsem na této pozici podruhé, možná tak třikrát čtyřikrát jako závodník. Je to nádherné město, nádherný areál. Trondheim je docela klidné místo, ale předpověď počasí pro něj teď není úplně příznivá, samozřejmě se těším taky na Vikersund, protože nabízí krásné lety.


Otázka na závěr – je něco konkrétního ve skocích na lyžích, co bys rád změnil?
Těžko říct, já si myslím, že v současné době je skok na lyžích úspěšnou disciplínou, takže je těžké něco měnit. Samozřejmě nějaké malé věci se vždycky po každé sezoně měnit budou, možná i v rámci kombinéz a tak, ale myslím si, že základ toho sportu je velice úspěšný produkt a není nic konkrétního, co bych z mé strany chtěl změnit. Myslím si, že všechno funguje, jak má a čas ukáže, jak silná disciplína jsme, ale já myslím, že jsme hodně silná disciplína a budeme schopní konkurovat všem ostatním disciplínám jako například biatlon.


Borku Sedlákovi mnohokrát děkujeme za rozhovor a přejeme pevné nervy do zbytku sezony.


Foto: Borek Sedlák (autor: Viola Marchowska)

Jan Štěrba




Komentáře ke zprávě: