Vyhledávání na skoky.net:
Dnes je 13.12.2017 - 13:49:36
Filip Sakala: „Náš systém funguje“
17.1.2017 - 15:45 - skokani - Jan Štěrba


Čeští mladíci jdou v posledních dvou sezonách nahoru. Tento trend letos potvrzuje i Filip Sakala. Dvacetiletý skokan zaznamenal jedenáctým místem své kariérní maximum v závodě COC a tento víkend přidal další pěkný výsledek v podobě dvacáté příčky. Po těchto závodech nám poskytl obšírný rozhovor mimo jiné o své přípravě v minulých letech, rozdílech mezi slovinským a českým skokanským systémem. Srdečné vás zveme k jeho přečtení.


V letošní sezoně jsi zaznamenal opět posun formy, jaké nastaly změny oproti minulým rokům?
Tak opět se říct nedá. Ani formou bych to tak úplně nenazval. Spíš bych řekl, že systematicky došlo k nějakému posunu, jak na můstku v technice, tak kondičně. Ale těch faktorů tam bylo víc. Pravdou je, že po propadáku v sezóně 2016 jsem musel hodně věcí přehodnotit a hodně věcí bylo třeba napravit.

Letní příprava mi letos asi poprvé vyšla podle představ. Neomezovalo mě žádné zranění, takže jsem zvládl odtrénovat 90 % kondičních tréninků, což je pro mě rekordní číslo. Docela jsem vypustil letní závody (samozřejmě když už jsem dostal šanci tam jet, tak jsem se tam nejel klouzat po zadku), ale prioritou bylo se co nejlépe připravit na zimu, takže na letní závody jsem se nepřipravoval tolik jako dřív.

A pak 80 % kondičních testů mi dopadlo dobře, takže v listopadu jsem měl pocit, že už nic nestojí v cestě. Pak mi dost prospěl návrat na lyže Sporten. Taky samozřejmě trenéři se mnou měli trpělivost a pracovali se mnou dál, takže jsem měl víceméně bezstarostnou přípravu.


Zmínil jsi lyže Sporten, jak to vypadá s touto značkou v souvislosti se skoky?
Teď na podzim udělali nové prototypy, takže zatím je testuju. Ale ty lyže jsou už teď velmi kvalitní, takže je otázka času, kdy na nich začne skákat víc lidí.


Víkend v Titisee-Neustadtu znamenal osobní rekord v závodě COC, považuješ to za svůj životní úspěch?
Ano, ZATÍM asi ano.


Mladí skokani jdou celkově nahoru, máte teď i lepší tréninkové podmínky?
Systém, který se u nás zavedl v roce 2014, očividně funguje. Náš tým je po třech letech daleko vyzrálejší a konkurenceschopnější. Fakt je ten, že vedení a trenéři projevili iniciativu a začali se mladým skokanům více věnovat a systematicky rozvíjet jak kondiční, tak technickou přípravu. Pak svaz a Dukla poskytli dost financí na kvalitní přípravu.


Rok jsi byl ve Slovinsku, jak bys porovnal slovinský a český skok?
Tak co se týče zázemí, tak Slovinci prostě mají z čeho brát. Základna tam je velká a nějaký talent se vždycky najde. Finančně si taky nevedou nejhůř, takže areály tam jsou kvalitně upravené a provozuschopné. I když můj názor je takový, že slovinský styl výchovy mládeže je nekvalitní. Ovšem fakt je ten že bratři Prevcovi ten finální obraz slovinského skoku dost zkreslují. Když si ty tři, popřípadě dva odmyslíme, tak nemají top skokany připravené porážet zbytek světa.

Takže jejich systém nefunguje podle mého názoru tak, jak by mohl. Co se týče dětských Mistrovství světa, YOGu (Zimní olympiády mládeže, pozn. red.) nebo EYOWFu (Evropské zimní olympiády mládeže, pozn. red.), tak tam budou asi vždycky dobří. Ale pravdou je, že většina těchhle talentů nenaplnila očekávání. Když to ze svého pohledu porovnám s Českem, tak u nás pokud se vám nedaří ( což ve skoku na lyžích není tak nepřirozený jev ), tak jste stále v kontaktu s reprezentačními trénery a máte jistou stabilitu.

Ve Slovinsku jedna špatná sezóna znamená skoro vyhazov. A je velmi těžké se vrátit zpět. Za 4 roky jsme mohli vidět dost případů. Takže v tomhle vidím výhodu v České republice. Myslím, že máme méně lidí ale, když zachováme soudržnost, tak se jim můžeme v pohodě rovnat.

Člověk ale musí ocenit tu podporu ze strany fanoušků. Zájem o skoky na lyžích je ve Slovinsku enormní, takže závody na tamní půdě prostě mají vždycky grády.


Trénuje tě ještě nějakým způsobem tvůj otec?
Tak samozřejmě jsme pořád v kontaktu, ale spíš se jedná o běžné konverzace. Občas mi poradí, přece jenom má 5 medailí z vrcholných akcí, takže sportu rozumí. Ale upřímně, rád bych si vybudoval svůj vlastní odkaz. Takže mojí kariéru nechává na mě a respektuje to.


V roce 2013 jsi v Engelbergu během COC prožil překvapivě úspěšný víkend. Co se tehdy tolik povedlo a proč trvalo tři roky, než se podobný výkon zopakoval?
Tenkrát jsem nastoupil do sezóny totálně bez přípravy. Měl jsem frakturu obratle, takže jaro, léto a podzim jsem nenatrénoval vůbec nic. Takže když jsem se vracel na můstky tak mojí jedinou starostí bylo, abych se nepolámal znova. Ve výsledku jsem tedy skákal bez jakýchkoliv myšlenek na výsledek s prázdnou hlavou. V Engelbergu mi tenkrát sedl profil můstku, materiál, podmínky a sám jsem se cítil dobře. Čtyřikrát jsem trefil odraz a výsledek byl tam, ale potom mi letní příprava dost chyběla a tenhle výsledek mě přemotivoval.

Začal jsem dělat znovu staré chyby a další výkonnostní posun byl nemožný. Pak dva roky jsem dost tlačil na pilu, takže jsem v přípravách dost chyboval. Navíc jsem na skokana docela dost vyrostl a dva roky jsem se potácel s koordinací. Celkově jsem se musel srovnat a chyb jsem dělal hodně. Ale to je sport. Člověk musí dělat chyby, ale pak je důležité se z nich nepos***, vzít si ponaučení a jít dál. Bez téhle školy vyhrávat nelze.


Zmínil jsi výšku, kolik teď měříš a je to výhoda pro skokana?
Měřím 190 cm, mám na skokana docela dost. Dřív to byla nevýhoda, ale teď s novými kombinézami mám nakonec výhodu, protože mám velkou plochu.


Máš nějaký konkrétní cíl pro zbytek sezony?
Pro letošní sezónu jsem měl za cíl skákat stabilně na body v Kontinentálním poháru. Bohužel (kromě Titisee-Nestadtu) se mi nedaŕí navázat na tréninkové skoky. Ale mám štěstí, že mám dva topové psychology takže věřím, že i tenhle problém brzo vyřešíme. Kromě COC mám cíl vyjet i na SP.


Zkusil sis už také lety ve Vikersundu, co říkáš na tamní můstek a lety obecně, chtěl by sis je brzy znovu zkusit?
Pravda, tamní můstek jsem si osahal velmi důkladně. Od 106 metrů tam znám opravdu každý výmol. Bohužel neměl jsem možnost vyzkoušet si ten můstek v letové fázi.

Ale to už je dlouhá doba a hodně věcí se změnilo. Věřím, že lety do budoucna budou mojí předností. A ano, co nejdříve bych se chtěl vrátit na mamut. Nejlépe na ten harrachovský ale to zatím není moc pravděpodobné. Ale nejsem náročný, spokojím se i s Planicí.


Filipu Sakalovi za poskytnutí rozhovoru moc děkujeme a přejeme hodně úspěchů, včetně zlepšení poměru nalétaných a naježděných metrů na mamutích můstcích.


Foto: Filip Sakala (autor: Michaela Vondrášková)

Jan Štěrba




Komentáře ke zprávě: