Dostal dárky a usměvavě pózoval po boku svazového bosse Leoše Škody. Kouč české reprezentace Richard Schallert měl díky výsledkům Romana Koudelky na hodnotící valné hromadě důvod k úsměvu, ale pokud se podíval na zbytek týmu, tak musel razantně změnit výraz tváře. Schallertovo setrvání u českého týmu je zřejmé, ale v určitých ohledech budí pochybnosti. Co hovoří v jeho prospěch a co v jeho neprospěch?


PRO setrvání

1. Fungující spojení s Koudelkou
Za pětiletého působení Davida Jiroutka u českého týmu jsme se dočkali pouze dvou výher v závodech Světového poháru, v obou případech v podání Jana Matury. Nyní vystoupal na nejvyšší stupínek Roman Koudelka hned čtyřikrát v jedné sezoně. Celkově vzato se Koudelka svými výsledky zatím nejvíce přiblížil tažení Jakuba Jandy v sezoně 2005/2006. Sám Koudelka vedle své psycholožky přičítá lví podíl na svém úspěchu rakouskému trenérovi.


2. Koncepční práce
Když Richard Schallert v roce 2009 končil u českého týmu, tak byl vůbec prvním trenérem v historii, co dostal u reprezentace ČR větší prostor než dva roky. Do té doby se to střídalo jako na běžícím páse a o nějaké koncepční práci nemohla být řeč. Až David Jiroutek při svém druhém angažmá u českého týmu dostal větší prostor, celých pět let, a přineslo to ovoce.


3. Rakouská škola
Rakousko má Heinze Kuttina, Norsko Alexandra Stöckla a Německo Wernera Schustera. Rakouští trenéři u třech největších velmocí potvrzují, jaký je v dnešní době trend. A i samotní čeští skokani si pochvalovali, že poznali něco z rakouského know-how. V neposlední řadě to přínáší i výhodu v oblasti materiálu, kde si Roman Koudelka pochvaluje zlepšenou spolupráci s rakouskou firmou Fischer.


4. Omezené možnosti
I když si kvůli svému vzhledu vysloužil Schallert přezdívku Gandalf, tak čarovnou moc nemá. Těžko čekat, že by on nebo někdo jiný rázem vytvořil tým, který se bude prát o stupně vítězů v závodech družstev a který bude mít pravidelně čtyři závodníky na bodech. Rozhodně ne v prostředí, kde není na rozdíl od Rumunska a Ukrajiny v zimě národní šampionát, kde se skáče méně mezinárodních závodů než na Slovensku a kde se ruší závody Světového poháru pro nedostatek financí.


5. Integrace juniorů
Čtyři junioři dostali v letošní sezoně šanci nakouknout do Světového poháru, jeden se dokonce podíval na Mistrovství světa. Zařazení Viktora Poláška, Františka Holíka, Vojtěcha Štursy a Filipa Sakaly do nominace je jistě pozitivní signál, i když je fakt, že určitou roli sehrála i špatná forma zkušených skokanů. Integraci mladých skokanů do áčka nahrává i dobrý vztah Schallerta s koučem juniorů Jakubem Jiroutkem.


PROTI setrvání

1. Zhoršení výsledků u členů áčka
Odmysleme si Romana Koudelku. Co vidíme? 12 závodů, kde nikdo ze zbylých reprezentantů nebodoval. Ztrátu dvou placených míst ve Světovém poháru a reálnou možnost ztráty dalšího, s čímž by už souviselo i zmenšení kvóty na tři skokany. Oproti loňské sezoně jsme mohli sledovat zhoršení u Jana Matury, Jakuba Jandy, Lukáše Hlavy, Antonína Hájka a Čestmíra Kožíška.


2. Chybějící sebereflexe
„Myslím, že jsem neudělal žádnou velkou chybu,“ loučil se Richard Schallert po svém prvním působení u českého týmu. V podobném duchu pokračovala i letošní sezona, kdy často pomohla soupeřům kombinéza, našim uškodil vítr nebo byl prostě špatný den a to pak rakouský kouč jen poznamenal: „Zítra je taky den.“ Čeští fanoušci by trochu větší sebereflexi jistě uvítali.


3. Koudelka, Koudelka, Koudelka
Roman si zaslouží pochvalu, Roman má formu, Roman měl smůlu, Roman pracuje poctivě. A co Jakub, Jan, Lukáš, Antonín, Martin? Koudelka sice nad všemi vyčníval a logicky na něj byla upřena větší mediální pozornost, ale někdy to vypadalo tak, jako bychom byli v Bulharsku, kde mají jednoho skokana. Nabízí se srovnání s biatlonovým týmem žen, kde byla pro kouče Šikolu jen Vítková a ostatní byly upozaděné. Zřejmě to byl jeden z důvodů k jeho pozdějšímu odvolání.


4. Absence úspěchů
Co by mělo u českých fanoušků kromě úspěchů Romana Koudelky budit pocit jistoty, že je reprezentace ve správných rukou? Při svém prvním působení u českého týmu asistoval Richard Schallert u pádu Jakuba Jandy na absolutní dno a Vasja Bajc svému bývalému svěřenci radil, ať vůbec nemluví s novým trenérem o technice. Na své poměry solidní výsledky v české reprezentanci předváděl snad jen Martin Cikl. Jako hlavní trenér pak Schallert působil už jen v Rusku, ale ani tam se neprosadil a po roce skončil.


5. Olympijský cyklus je ještě na začátku
Pokud by se svěřencům Richarda Schallerta příliš nedařilo ani v další sezoně, mohlo by to ovlivnit druhou polovinu olympijského cyklu. Příští sezona je bez výraznějšího vrcholu, ale po ní následuje Mistrovství světa v Lahti a Olympijské hry v Pchjongčchangu, kdy už by na změnu trenéra mohlo být pozdě.


Foto: Richard Schallert (autor: Michaela Vondrášková)